Ahoj fanoušci dinosaurů jmenuji se Jiří a před nedávnem jsem absolvoval přijímací zkoušku do rodiny planety dinosaurů, které se podle informací, jenž se ke mě dostali, účastnilo více než 50 lidí. S ředitelkou a servismanem jsem se domluvil termín, kdy se mám dostavit do hnízda dinosaurů, kde mě čekalo seznámení s prací s těmito tvory. Při prvním pohledu jsem si řekl že to bude hračka. Pája (servisman) mi řekl, že to žádná hračka není a že to brzy poznám a při navlékání mi ještě podával molitanové chrániče na ramena, které jsem odmítl. Jenže jakmile jsem si dinosaura navlékl na ramena, tak jsem zjistil pravdu a sranda mě ihned přešla a litoval jsem neuposlechnutí člověka, jenž má velké zkušenosti. Má hloupost mě ale neodradila říct „rád bych se s vámi vydal za dobrodružstvím“. Pavel, který měl vlastně celou tuto přijímací akci na starost mi odpověděl „předám tuto zprávu naši ředitelce a ta se vám ozve“. Asi po týdnu opravdu přišel e-mail od paní ředitelky. Ve zprávě bylo napsáno, že vybrali několik nových členů, mezi nimiž bylo i mé jméno, což mi opravdu potěšilo a už za týden jsem vyrazil na první ostrou akci do Veselí nad Lužnicí s další novou tváří Andrejkou. Dopoledne v den akce se scházíme v hnízdě, kde opatrně nakládáme Velociraptora a v deštivém počasí vyrážíme do Jižních Čech. Náladu nám to ale nekazí. Ba naopak cestu nám krátí latinský hlavolam (název) pro Velociraptora, nechybí samozřejmě historky z různých akcí, ale ani zpívání. Něco málo přes dvě hodinky cesty nám rychle uběhly a my se ocitli v promočeném lese, kde se nás ujímá jedna z vedoucích. S ní si domlouváme podrobnosti jak si celou akci představují. Na místě se převlíkneme do svých kostýmů a já si tentokrát beru molitanové chrániče na ramena a jdeme s menší trémou do akce.

Úvod samozřejmě byl z naší strany velmi opatrný. Vyskytlo se pár chybiček, které se zamaskovaly díky pomoci hlavní vedoucí tábora. Po pár minutách jsme se otrkali a pak jsme si tu akci oba užívali cítili se jako kdybychom patřili k táborové partě, které jsme vyprávěli o životě tohoto druhu dinosaura, pak následovala soutěž o hodnotné ceny a hromadné fotografování s následnou rozlučkou.

Na konci akce na místě zůstali už jen vedoucí, kteří si taktéž chtěli udělat několik fotografií. Po výlezu na čerstvý vzduch jsem nevěděl jestli jsem tak zpocený, jak jsem si to užil nebo jestli jsem zmokl. Každopádně jsem slyšel potlesk od táborových vedoucích, po němž mi naskočila husina, neboť na to nejsem zvyklý. Každopádně jsem byl moc rád, že se naše premiéra líbila jak členům tábora, tak vedení planety dinosaurů, které nás pozvalo na další akce. Nejen za sebe, ale i za mou „chovatelku“ Andrejku mohu slíbit, že se každou akcí budeme zlepšovat a dělat radost každému kdo nás a mého kamaráda potká. Takto vypadá stručné vyprávění o vstupu do dinorodiny.

---